středa 18. dubna 2018

Kniha, která zklamala tak, že bych ji klidně Do vody hodila



Jedna řeka, která pamatuje víc než jen pár bouřek nebo letních radovánek. Do svých vln totiž pohltila těla žen, které se rozhodly skočit z útesu a svůj život ukončit právě v jejím objetí. Je to oblíbené místo studentů a párů, všichni o řece a její historii moc dobře ví. Je tu dívka, která všechny osudy žen zapsala a snaží se najít všechna pojítka, která by mezi nimi mohla být. Příběhy je posedlá, obrázky si vyzdobila stěnu nad postelí a téma řeky vnáší do každé běžné komunikace. Až do chvíle, než ji řeka polapí také a dostane ji na seznam žen, o kterých tak ráda psala.

Rozhodla se sama nebo se někdo rozhodl za ni?

Autorku snad nemusím dlouze představovat, Paula Hawkins se nám totiž už sama představila titulem Dívka ve vlaku, která u nás sklidila nebývalý úspěch.  Není divu, že její další kniha Do vody byla u většiny knihomolů tak moc očekávaná. Za zmínku stojí opravdu povedená obálka, která zaujme už z dálky. On možná na začátku zaujme i příběh sám o sobě, nicméně po chvíli prvotní nadšení opadá a příběh nepřináší nic nového.

Nejspíš bych měla začít množstvím postav, které se v knize nachází. Moc ráda bych vám tu představila hlavní postavy nebo vám nastínila linii příběhu, ale bohužel nemohu, jelikož i pár dní po přečtení nemám nejmenší tušení, kdo byl kdo. Každá kapitola je vlastně vyprávěna z pohledu jiné osoby a já bych nejspíš vedle sebe doporučila nechávat poznámkový blok, abyste se neztratili hned na prvních stránkách. Dialogy se překrývají, někdy mluví s postavou, kterou už znáte, někdy mluví s někým, koho neznáte a nemáte nejmenší tušení, kdy ho poznáte. V tomto případě bych opravdu autorce doporučila vyškrtat jednotlivé pohledy a soustředit se pouze na ty nejdůležitější.

Ke konci jsem si všimla, že se mezi řádky začaly objevovat vsuvky, kterými se Paula Hawkins snažila dílo zachránit. Nicméně to, že najednou načnete milion dalších témat, která dál nerozvinete, knize pouze ublížilo. Někdy se řešily i příběhy, které s hlavním tématem neměly nic společného a čtenáři byly úplně k ničemu. Celkově mi přijde, že autorka chtěla do příběhu vložit vše, co ji zrovna napadlo, ale těch 400 stran to už bohužel nezvládlo pobrat.

sobota 14. dubna 2018

PŘEČTENO: Za březen


Knížek je mnoho a přitom tak málo času, abychom je všechny stihli přečíst. Hlavně když studujete na gymplu a učitelé vám už pomalu začínají vyhrožovat, protože nemáte nic načtené k maturitě. I když se na blogu v poslední době nic moc nedělo, nemůžu úplně říci, že by se to nějakým způsobem odráželo do mého čtení, jelikož čtu jednu knihu za druhou. Klasickou literaturu jsem si naprosto oblíbila. Pokud mě sledujete na goodreads, možná jste si povšimli, že jsem vám trochu zaspamovala zeď mými „to-read“ knížečkami, které si nutně potřebuji odškrtnout ze svého seznamu zatím nepřečtených knih.  

Měsíc jsem odstartovala R.U.R. od Karla Čapka. Dialogy mezi hlavními postavami mě opravdu moc bavily a celkově hodnotím dílo jen a jen pozitivně. Pamatuji si, že jsem do svého čtenářského deníku (těším se na den, kdy ho budu moci rituálně poslat do horoucích pekel) psala, že jsem netušila, jak moc lze určitou postavu nesnášet. Jednalo se o dámu, která přijela do továrny a svými demokratickými myšlenkami se rozhodla celou výrobu obrátit vzhůru nohama. Kvůli ní titul obdržel čtyři místo pěti hvězdiček.

Abychom tu ale nebyli pouze pozitivní, je nutno zmínit knihu Milenec lady Chatterleyové, což je perfektní příklad toho, co vše lze na knize nesnášet. Z lítosti a se slzou v oku jsem knize dala dvě hvězdičky, což se u mě dá přeložit trochu jako „odpad“ na ČSFD. Nesnášela jsem hlavní postavu, nesnášela jsem vedlejší postavy, nesnášela jsem „zápletku“ ani hlavní myšlenku, na které šlo perfektně poznat, že autorem je chlap. Většinou se snažím na každém díle najít něco pozitivního (hlavně tedy, když se jedná o cennou klasickou literaturu), ale v tomto případě mě málem rozčilovaly i stromy, které se kývaly na špatnou stranu. Knihu rozhodně nedoporučuji.

Petr a Lucie byla krásná oddychovka, která se četla skoro sama. Čtenář se ponoří do romantického příběhu, ve kterém si hlavní hrdinové k sobě pomalu nacházejí cestu a zabývají se trápením, které představuje odchod Petra do války. Bylo to takové milé a kraťoučké, na goodreads jsem knize dala čtyři hvězdičky. V titulu je také okrajově zmíněná víra a i když oba hlavní hrdinové na Boha nevěří, pomalu si k němu nacházejí cestu. Je to opravdu milé dílo, které byste si rozhodně měli přečíst.

neděle 4. března 2018

RECENZE: Stařec a moře (Ernest Hemingway)


Je to už bezmála osmdesát pět dnů, co stařec naposledy ulovil nějakou rybu. Moc dobře věděl, že pokud to tak půjde dál, nebude mít co jíst a nastanou mu krušné časy. Prvních čtyřicet dnů s sebou bral malého chlapce, který mu nadšeně pomáhal natahovat vlasce a připravovat návnady. Jelikož mu to ale rodiče po pár týdnech zakázali, zůstal stařec na rybaření sám. Každý den k němu chlapec chodil a s lítostí v očích sledoval, jak muž vyráží s harpunou na moře bez společníka.

Jednoho dne se vydal dále než obvykle, aby prozkoumal vody, ve kterých měla údajně plavat celá hejna ryb. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se na něho usmálo štěstí, jelikož mu jedna z ryb zabrala. Problém ale nastal v okamžiku, kdy stařec zjistil, že je neúnavná a táhne ho každým dnem hlouběji a hlouběji do středu oceánu. S každou hodinou byl více unavený, tělo mu začalo vypovídat službu.

Ernest Hemingway byl americký spisovatel, který se narodil roku 1899 v Illinois. Jeho otec, který se živil jako doktor, v něm probudil lásku k přírodě, která ovlivnila spoustu děl, která napsal.  Autor byl ovlivněn také válkou a nebezpečím, která záměrně vyhledával. Své hrdiny obyčejně stavěl do situací, ve kterých prokazovali čest a odvahu. Po válce se živil jako novinář a reportér časopisu Star. Patřil mezi tzv. ztracenou generaci a v roce 1953 byl oceněn Pulitzerovou cenou. V roce 1961 pravděpodobně zemřel z důvodu sebevraždy.

Stařec a moře je titul, který se většině z nás nejspíše objevil na seznamu povinné četby k maturitě. Abych řekla pravdu, nejspíše bych si knihu sama nevybrala, téma rybaření přeci jen není nic, o čem bych si ráda před spaním čítávala. Autorův styl psaní je strohý, dialogy jsou napsané bez dalších komentářů. To, co se mi na knize líbilo nejvíce, byl určitě fakt, že je zbavena všeho nadbytečného. Hemingway se netrápí složitými popisy nebo digresemi, zkrátka popisuje příběh tak, jak je. Díky tomu je příběh se svými sto stranami pouze záležitostí jednoho odpoledne.

Nejvíce jsem si oblíbila malého chlapce, který pravidelně starce navštěvoval. Obdivoval ho a toužil se od něho naučit úplně vše, i když se nejednalo o nejlepšího rybáře v okolí. Líbilo se mi, jak ho opatroval a snažil se mu ve všem pomoci.

pátek 23. února 2018

RECENZE:How to win friends and influence people



Být dobrým mluvčím a vedoucím ve firmě je mnohdy nadlidský úkol. Musíte čelit spoustě problémů, žádostí a konferencí, kterým se ve většině případů nedá nijak vyhnout. V dnešní době se roztrhl pytel s tituly, které přinášejí všemožné tipy a triky, jak být lepším a výkonnějším pracovníkem. Dale Carnegie ale přichází s nápady, které by většinu lidí ani nenapadly.

Už kdysi dávno se prokázalo, že se nejvíce naučíte, pokud budete mít při ruce obrázky nebo příklady z reality. Autor celou knihu postavil pouze na příbězích, na kterých demonstruje své myšlenky a tipy. Čtenář si tak může přečíst o spoustě slavných podnikatelích, nahlédnout do řízení velkých amerických firem a své nové znalosti uplatnit v životních situacích, které autor navrhuje. Po každé větší kapitole se nejdůležitější body zopakují a některé informace se blíže dovysvětlí.

Dozvídáme se například, že pokud pracujeme ve vysoké pozici a potřebuje zkritizovat své zaměstnance a přimět je k tomu, aby pracovali lépe, ve většině případů odejdou zklamaní či naštvaní. Pokud ale začneme rozhovor pochvalou za to, co odvádějí dobře a na konci se jen zlehka zmíníme o případných nedostatcích, budete nejspíš oba, vy i zaměstnanec, odcházet spokojení.

Proč byste měli zrovna tomuto autorovi věřit? Dale Carnegie se narodil v roce 1888 v Missouri. Založil společnost, která má zastoupení ve více než 90 zemích světa. Trénoval vůdčí osobnosti a velké firmy, učil je, jak správně vystupovat a motivovat lidi kolem. Psal novinové články a měl i svůj pořad v rozhlase. Jeho společnost je dodnes vyhledávaná předními osobnostmi a nabízí kurzy v 25 jazycích.  

Z jeho knih jsem zkrátka nadšená. I když mám stále status studenta a nikdy jsem ve velké firmě nepracovala, ve knize jsem našla spoustu tipů, které mohu uplatnit v každodenních konverzacích. Na blogu si můžete také přečíst mou recenzi na titul How to stop worrying and start living.

Remember that a person´s name is to that person the sweetest and most important sound in any language. Make the other person feel important – and do it sincerely.

neděle 21. ledna 2018

RECENZE: Kreativní zápisník


Pokud rádi čtete příběhy, určitě jste si už alespoň jednou pohrávali s myšlenkou, že byste nepsali svůj. Rádi byste měnili osudy svých hlavních hrdinů a vymýšleli pro ně různorodé překážky a obtíže. Jenže potom, když se konečně odhodláte sednout k Wordu a něco ze sebe dostat, zjistíte, že vám chybí nápad. A právě proto existují knihy jako Kreativní zápisník.

René Nekuda přichází s titulem, ve kterém najdete nespočet úkolů a cvičení, která vám pomůžou objevit kreativní nápady nebo zlepší váš dosavadní psací styl. A věřte tomu, že některé stránky jsou opravdu vtipné a vyplňování vás bude opravdu bavit. Můžete si třeba vyzkoušet popsat žížalu, převyprávět konverzaci bez použití přímé řeči, popsat oblohu bez daných slov nebo sepsání vašeho největšího strachu.

Mně se nejvíce líbil nápad na vytvoření vlastního příběhu. Zalistujete, otevřete knihu na určité stránce a použijete místo, které je napsané na každém listu v levém dolním rohu. Zalistujete a dostanete postavu, která na vás už čeká vlevo nahoře a při posledním otočení na vás vpravo dole vykoukne první věta, kterou můžete své vyprávění odstartovat.

Opravdu oceňuji úsilí, které musel autor do knihy vložit. Přeci jen, přijít s tolika nápady musel být velký oříšek. Já sama si vyplňování naprosto užívám, hlavně tedy, když mám psací blok a netuším, jak ho překonat. Pokud tedy rádi píšete, je tato kniha to pravé pro vás.

Nebojte se ale, že je Kreativní zápisník určen pouze pro pisálky. Může posloužit úplně každému, kdo se zrovna nudí nebo se potřebuje odreagovat po dlouhém dnu ve škole či práci. Musím říct, že vyplňování opravdu funguje jako skvělá terapie.

pondělí 15. ledna 2018

I při nakupování knih se dá ušetřit


Pokud patříte mezi vášnivé čtenáře, kteří by nejraději mezi regály knih v knihkupectví trávili dlouhé hodiny, nejspíš jste se setkali s tím, že titulů je nepřeberné množství, ale váš finanční poradce vám už několikrát mírně naznačil, že byste měli raději přejít na levnější koníček. Co si budeme povídat, knihy jsou drahé. A já vám v dnešním článku povím, jak na nich pomocí cashbacku co nejvíce ušetřit.
 
Možná jste o této stránce už slyšeli, možná ne. O cashbacku se nicméně poslední dobou mluví na každém rohu, jelikož každý touží dostat nějakou tu částku ze svého nákupu nazpět. O co tedy jde?

Plná Peněženka je web, díky kterému se stane výběr knih přes internet hned radostnější. Najdete si vaše oblíbené vydavatelství, objednáte si celou sérii Harryho Pottera a na konci dostanete až 5 % zpět! Pokud plánujete objednávat novou čtečku, můžete získat až 25 % z původní ceny. Ze začátku to nemusí dělat až takový rozdíl, nicméně pokud patříte mezi již zmíněné čtenáře, kteří zkrátka nemohou s nakupováním přestat, můžete si za pár měsíců k nákupu připojit další titul, který budete mít úplně zdarma.

sobota 2. prosince 2017

RECENZE: Oprawme se


Období Vánoc je většinou čas, kdy se většina lidí začne zajímat o různé druhy diet, které můžou po svátcích vyzkoušet. Co by to ale bylo za Silvestra bez namazaných chlebíčků a spousty nezdravého jídla k zakousnutí? Stoly se za pár týdnů začnou prohýbat pod napečeným cukrovím a celá rodina se sejde, aby spolu oslavila Nový rok. V lednu ale nastane čas, kdy se většina v rámci předsevzetí rozhodne, že letos je ten pravý čas na změnu životosprávy. A proto tu máme knihy, které nám můžou tato rozhodnutí pomoci zrealizovat.

Na začátku se setkáváme s okolnostmi, které stály za vznikem tohoto titulu. Dočítáme se o autorově cestě k zdravým potravinám a jak mu některé informace změnily pohled na svět. 
Nerada bych označila vegetariánství, raw nebo veganství za „dietu“, jelikož se tu v první řadě rozhodně nejedná o hubnutí. Jedná se o požívání pokrmů, o kterých věříme, že jsou pro nás dobré. Možná jste už o raw stravě slyšeli, možná ne. Stanislav Skřička se rozhodl českým čtenářům přiblížit tento zatím ne moc rozšířený druh stravování – jezení pouze netepelně upravené zeleniny. Autor vyvrací známé fakty a přibližuje nám svůj pohled na pokrmy, které dennodenně konzumujeme.

Jelikož se sama o zdravé stravování zajímám a mám pár desítek knížek načtených, měla jsem knihu Oprawme se hned po vydání v hledáčku. Bohužel jsem ale místy měla pocit, že autor schválně ostatní potraviny shazuje a neobjektivně sděluje, že jen raw strava je ta správná. Některé informace sdělovaly úplný opak toho, co se obvykle dočítám v zahraničních titulech, tudíž jsem byla místy zmatená a netušila jsem, co pokládat za správné. Dočetla jsem se například, že mléko je jed a jeho pití nám blokuje příjem živin.   

Kniha byla napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky. I tak mě ale zarazilo, že většina názorů nebyla vědecky podložena. Například informace, že změna stravy může „vyléčit“ neplodnost, by nějaký ten důkaz potřebovala. 

Také mi připadalo, že kniha pojímá až moc témat, která pouze naťukne, ale už je nedotáhne do konce. Najdeme tu totiž zmínky o: potravinách, sportech, pitném režimu, hubnutí, kosmetice, zvucích, dětech, bydlení i nemocích. Příště bych spíše uvítala, kdyby titul obsahoval pouze dvě až tři témata, která budou více popsána a vysvětlena. 

Kniha je nicméně doplněna o nádherné a vtipné obrázky, které dělají čtení zábavnějším. Najdete v ní také příklady jídelníčků, které určitě ocení každý začátečník. Uvnitř najdete informace o všemožných druzích ovoce a zeleniny, přílohách a bylinkách. Nicméně také rady, jak se co nejdříve vyrovnat s tisícovkou nemocí, jak zvládat stres a jak je pro nás správný výběr potravin důležitý. Místy je text doplněn i o názory ostatních lidí, kteří si raw stravou prošli. Rozhodně oceňuji grafické zpracování, které je naprosto okouzlující. Titul se zkrátka bude ve vaší knihovničce vyjímat a upozorňovat na sebe všechny kolemjdoucí. 
 
Myslím si, že pokud hledáte zajímavý dárek k Vánocům, není tato kniha vůbec špatnou volbou. Je plná zajímavých informací, které zaujmou maminku, babičku i nejlepší kamarádku. Já z ní sice byla místy zmatená, ale pokud hledáte tipy na zdravé potraviny, které jste ještě nevyzkoušeli, dozvíte se spoustu nového.






Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji megaknihy.cz. Knihu si můžete prohlédnout zde.
megaknihy.cz

úterý 31. října 2017

RECENZE: Na západní frontě klid

Umírající kamarádi, nedostatek jídla, vši a touha po míru. 

První světová válka trvala čtyři roky. Za tu dobu přišlo o život více jak 10 milionů lidí, země utrpěly ekonomické ztráty a v zákopech bylo za živa pohřbený nepředstavitelný počet vojáků. Pokud vás střela trefila, odvezli vás do nejbližší nemocnice, kde vám nohu raději hned amputovali, nebo vás nechali vykrvácet na zabahněném poli. 

Na západní frontě rozhodně klid nebyl.
Paul Baumer je jedním z vojáků, kteří jsou rovnou ze školních lavic posíláni do války. Musí se narychlo naučit s granáty, odpalovat náboje a perfektně skrývat. Každý voják je potřeba, tudíž se do války posílají i nemocní a nemohoucí. Paul je bratr, kamarád a syn. Doma na něj čeká maminka, která nemá kvůli rakovině velkou šanci na přežití, hladoví, a snaží se svému synovi obstarat do zákopů alespoň čisté oblečení, což jí stojí prosení a ponižování. 

Na frontě ho doprovází Katczinský, Tjaden a Muller. Je jim jasné, že kamarádství jsou nebezpečná, jelikož nikdy nevíte, kdy vás letící střela připraví o život. Nicméně život na vojně se přeci musí nějak zpříjemnit. Například ukradením a následným opékáním hus, plížení se jezerem za dívkami pouze v botách nebo vysmýčení sklepa nepřátelům a ukradení dvou fajnových křesel.