neděle 12. března 2017

RECENZE: Slepí ptáci (Ursula Poznanski)

Autor: Ursula Poznanski | Vydáno v roce: 2016 | Nakladatelství: Knižní klub | Počet stran: 360 

Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin zhrzeného milence? Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem mylný? Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic poezie…  

   ~*~*~
Je bílý zámek v bílých samotách.
Přes holé sály mrazení se plíží.
Psí víno k smrti choré drží při zdi.
A cesty ven zasypal sníh jak prach.

Beatrice Kasparyová je zpět a s ní i další nevyřešený případ plný skrytých hádanek a tajemství. Druhý díl salcburské dvojice vyšetřovatelů nás zavede na facebook, a to do skupiny milovníků poezie. Na první pohled přátelská diskuze obohacená o díla významných umělců však není tak nevinná, jak se může zdát. Dojde totiž k vraždě. A potom k další. Bea se spolu se svým kolegou Florinem vydává na místa činu a snaží se přijít hádance na kloub. Vrah si však s nimi zahrává, podstrkává nepravdivé informace a navádí do slepých uliček, které dvojici opět dostanou na úplný začátek. Jak chytře hrát hru s vrahem, jehož kroky jsou perfektně promyšlené a nenechávají za sebou chyby, kterých by se mohla policie chytnout?

Ursula Poznanski se narodila roku 1968 ve Vídni, kde vystudovala několik tamních univerzit. Mezi její další knihy patří například Erebos, Saeculum nebo kniha Pět, která u nás vyšla v roce 2015. 

Autorčin styl psaní je v něčem jedinečný, ale kdybyste se mě zeptali proč, nedovedla bych odpovědět. Je to správným výběrem slov, použitými metaforami, realističností, nebo zkrátka jen faktem, že je Poznanski naprosto geniální? Při četbě jejich knih mám pocit, jako kdyby mě vtáhla k sobě do bubliny, kde do mě valí jednu informaci za druhou a já jen s otevřenou pusou postrádám jakákoliv vodítka, která by mi mohla pomoci dopadnout vraha dříve, než se to podaří hlavním hrdinům. To je však vskutku nemožné, jelikož jsou to právě detaily, které na konci zapadnout do mozaiky jako puzzle a vy jen vydechnete: ,,Ahaaaa, tak to jsem nečekal.“ 
Jsou to hlavně informace, kterým v průběhu čtení nepřikládáte žádnou váhu, které tvoří poslední díl skládačky.  Autorku obdivuji, zbožňuji, miluji a taky trochu nenávidím, jelikož je teď celá má čtenářská dušička závislá na jejích titulech. 

neděle 5. března 2017

Jak by vypadal můj vysněný čtecí koutek?

Zdravím všechny u dnešního článku!:)
Když jsem s blogem začínala, fotila jsem vám svoji knihovnu (na článek se můžete podívat zde). Nicméně od té doby, jak už je u nás vášnivých čtenářů zvykem, se má sbírka trochu více rozrostla. Když mi Favi.cz zaslalo e-mail s nabídkou vytvořit můj vysněný čtecí koutek, neodolala jsem. Hned jsem začala shánět drobné blbůstky, které by se mi do poliček hodily. Vytvořila jsem pro vás dvě varianty a budu moc ráda, pokud mi do komentářů napíšete, která se vám líbí více! (Kdo ví, třeba za pár dní na vás čeká malá soutěž.)

 U první koláže jsem zvolila barvy mého nynějšího pokoje, tudíž bílou a modrou. Musím říct, že jsem velký fanoušek vintage, proto je knihovna vlevo skoro srdeční záležitostí. Připadá mi skvělé, že si můžete vybrat z obrovského množství nábytku i dekorací a vytvářet si vlastní představu z výrobků různých firem.


pátek 24. února 2017

5 DŮVODŮ PROČ: musíte vidět Once upon a Time


Zdravím všechny u dnešního článku:)
Už v seznamu mých nejoblíbenějších seriálů, jste se mohli dozvědět, že Once upon a time je má srdcovka, na kterou nedám dopustit. Nejspíš vás budu s tímto seriálem otravovat ještě hodně dlouho, alespoň do té doby, dokud mu všichni nepropadnete. V dnešním článku bych vám chtěla shrnout základní důvody, proč tento seriál musíte vidět. Do komentářů mi rozhodně napište, jestli jste OuaT viděli a co na něj říkáte!:)

1. Je to seriál, který obsahuje pohádkové postavy.
Všichni milujeme pohádky. A jestli vy ne, tak lžete, protože všichni musí milovat pohádky. V tomto seriálu si každý najde to své. Máte rádi Sněhurku? Petra Pana nebo Elsu z ledového království? Je to snad Kráska a zvíře nebo Aladin, kterého jste jako malí zbožňovali? Neříkejte, že vás nikdy nezajímalo, jak by to vypadalo, kdyby se tyto oblíbené postavy nějakým zázrakem objevily v našem světě a jejich životní osudy se navzájem propletly dohromady. 

neděle 5. února 2017

RECENZE: After you (Jojo Moyesová)


Knihy Jojo Moyesové jsou známé po celém světě. Jestli jste od ní ještě žádnou knihu nečetli, vsadím se, že jste alespoň slyšeli o filmu Než jsem tě poznala se Samem Claflinem a Emilií Clarke v hlavních rolích. Příběh Lou a Willa okouzlil celý svět a spolu s autorčiným čtivým stylem psaní vykouzlil nepřekonatelný titul, který se v sekci romantiky dostal na žebříčku opravdu vysoko. Před nedávnem se do polic v knihkupectví dostalo pokračování tohoto bestselleru v češtině, nicméně to bych to nebyla já, abych už doma dva měsíce neschovávala ten stejný titul v angličtině. Nu což, alespoň jsem už konečně měla důvod titul otevřít a zjistit, jak příběh naší ztřeštěné Lou pokračoval dál.

Myslím, že spousta čtenářů mi dá za pravdu, že pokračování bestsellerů zkrátka nikdy nejsou tak dobrá jako jejich předchůdci. Sice byste rádi začali číst bez zbytečných očekávání, ale vzpomínky na to, jak jste si první díl neskutečně užili, vás doprovázejí na každém kroku. Já však ještě od autorky nikdy nic v angličtině nečetla, tudíž to alespoň v nějakém ohledu bylo jiné.

Hned na začátek bych asi měla podotknout, že kniha se ani v nejmenším nevyrovnala prvnímu dílu, což mnozí z nás čekali. Příběh jako byl Než jsem tě poznala zkrátka měl být ponechán bez pokračování, protože teď snižuje kvalitu i prvnímu dílu. Na knihách mi připadá kouzlené, že si čtenář může domyslet vlastní konec podle jeho gusta – někteří rádi happy-endy, někteří závěry uplakané. After you mi však připadalo jako nastavovaná kaše, která vznikla pouze za účelem vydělat co nejvíce peněz. 

čtvrtek 2. února 2017

RECENZE: Kateřina Zaháňská



Autorkou této knihy je Helena Sobková, která se narodila v roce 1932. Své čtenáře oslovila hlavně díky práci Tajemství Barunky Panklové, za kterou získala cenu Českého literárního fondu. Celý svůj život strávila zkoumáním života Boženy Němcové, který ji dostal až k vévodkyni Zaháňské.

Kniha vydaná Mladou frontou na svých zhruba sto padesáti stranách vypráví příběh vévodkyně od útlých let, jejich přátel, rodiny, lásek a životních osudů. Autorka se však v knize nesoustředila pouze na Kateřinu Zaháňskou, ale i na její přátele, rodinu, manžele a příbuzné. Dozvídáme se tedy podrobně o životě šlechty na přelomu 18. a 19. století, o všech tradicích a zvyklostech, které je doprovázely. Vévodkyně je popisována jako vstřícná, přátelská a něžná dáma se smyslem pro humor, které nechyběl přehled o světovém dění, kultuře a politice. Její názory byly vždy velmi ceněné i mezi muži, tudíž byla vřele vítána na všech zasedání, banketech i jednání. 

Kateřina Zaháňská žila v letech 1781-1839, kdy byla v českých zemích u moci Habsbursko-lotrinská dynastie (Josef II, František I. Rakouský, Ferdinand V.) Titul se trochu dotýká i světového dění, do kterého patří války spojené s Napoleonem, kterým vévodkyně opovrhovala. 

neděle 29. ledna 2017

RECENZE: #GIRLBOSS

Vážím si knih, které mi něco dají a nad kterými se mohu zamyslet. Podle mě motivačních knih není nikdy dost, tudíž by pod rukou každé ženy měla alespoň jedna tato kniha projít. Sophia Amoruso prostřednictvím své knihy #GIRLBOSS vypráví příběh svého malého obchůdku na Ebay, ze kterého se vyklubal obchodní řetězec vydělávající více jak 250 milionů dolarů. 

Je fascinující, že žena bez pořádného vzdělání dokázala z malého prodeje vintage oblečení vytvořit celosvětově známý obchod Nasty Gal, který je dnes v Americe jedním z nejoblíbenějších obchodů konkurující drahým značkám. Zajímavé je, že vše bylo vytvořeno bez půjčky, což se v dnešním světě jen tak nevidí. Někdo by mohl říci, že za úspěchem stojí štěstí nebo zázrak, ale sama autorka tuto frázi od srdce nenávidí. Za úspěchem totiž nestojí zelený čtyřlístek, který vám vykouzlí vše, co si přejete, ale tvrdá práce, bez které by se nic neobešlo. 

I don´t want to spend time thinking about things I don´t want to have a place in my life. You have to kick people out of your head as forcefully as you´d kick someone out of your house if you didn´t want them to be there.

pondělí 2. ledna 2017

Nejoblíbenější knihy za rok 2016

Všechny srdečně vítám u dnešního článku!:)

Už minulý rok jsem dělala souhrn nejoblíbenějších knih za uplynulý rok, tudíž jsem se rozhodla něco podobného udělat i tento rok. Problém však je v tom, že nemám moc z čeho vybírat, jelikož byl rok 2016 na knihy opravdu chudý. Na čtení jsem měla času spousty, ale zkrátka se toho tento rok sešlo tolik, že jsem většinou na čtení neměla chuť, což mě moc mrzí. Mám za sebou nespočet čtecích krizí, tudíž vám ani nebudu říkat konečné číslo přečtených knih, jelikož bych se tu propadla hanbou. Oproti minulému roku jsme přečetla zhruba o 20 knih méně, tak doufám, že pro mě bude rok 2017 plný knižních objevů a spousty napsaných recenzí!
I když jsem letos moc nečetla, musím říci, že jsem na druhou stranu zhlédla více filmů než kdy dříve.
Rok 2016 byl na knihy velmi neúspěšný, ale kdybych ho měla celkově shrnout, byl pro mě tento rok velkým posunem v soukromém životě. Naučila jsem nespočet nových věcí, dostala se přes obtížné situace, zamilovala se do muzikálů a našla vášeň pro historii. Takže nakonec to snad nebyl tak špatný rok:)
Nezapomeňte mi do komentářů napsat jednu vaši nejoblíbenější knihu!:)

It´s kind of a funny story
Na tuhle knihu jsem chtěla napsat recenzi tak strašně dlouho, ale připadalo mi, že ať už bych napsala cokoliv, nikdy bych slovy nedokázala vyjádřit, jak moc pro mě tento příběh znamenal. Kniha je o chlapci, který měl ve svém životě vše, co by mohl mít. Byl neskutečně chytrý a dostal se na vysněnou školu, nicméně po nějaké době byl pro něho stres z nedokončeného úkolu nebo neodevzdané essaye nesnesitelný, a tak skončil v psychiatrické léčebně. Za mě nejlepší kniha tohoto roku. 

Odkaz na goodreads.com / hodnocení 5 hvězdiček

sobota 24. prosince 2016

RECENZE: Room


Na zahradě za domem, kde kolemjdoucí nemohou zahlédnout žádný pohyb ani slyšet zvuky, stojí místnost zabezpečená kódem. Vlastníkem je takzvaný „Old Nick“, který uvnitř schovává šestadvacetiletou ženu s jejím pětiletým synkem. Pár základních potřeb, televize a skříň, ve které spí, je vše, co má Jack se svojí maminkou k dispozici. Každé ráno se probudí, vysprchují se a poté se po zbytek dne koukají na televizi nebo hrají všelijaké hry. Když se začíná stmívat, začnou se bát příchodu starého Nicka, který vždy za doprovodu pípnutí, která znázorňují otevření zámku, vchází dovnitř.
Jackovi je pět, tudíž je dost velký na to, aby Ma mohla konečně zrealizovat svůj dlouho promyšlený plán útěku. Podaří se jim to, nebo jim starý Nick překazí plány a potrestá je?


Today I´m five. I was four last night going to sleep in Wardrobe, but when I wake up in Bed in the dark, I´m changed to five, abracadabra.


Kniha je rozdělena na pět částí: presents, unlying, dying, after a living. Každá část je v něčem jiná a všechny doprovází jiný dějový zvrat, který knize dodává na dramatičnosti. Co se týče angličtiny, nedoporučila bych knihu úplným začátečníkům. Jelikož je hlavním vypravěčem pětiletý chlapec, je nutné brát gramatiku s rezervou, protože se zde objevuje opravdu nepřeberné množství gramaticky špatně napsaných slov. Proto jestli čtete knihy jen za vzdělávacím účelem, této bych se raději vyhnula a nechala si ji až na chvíli, kdy budete schopni všechny chyby najít a uvědomit si, že tam jsou umístěné schválně. 

Hlavní hrdinkou je Ma, který byla unesena, když jí bylo devatenáct let. Starý Nick ji zavřel do místnosti, kde ji znásilnil, a tak na svět přišel malý Jack. Myslím, že už jen představa žití v jedné místnosti sedm let je přímo nepředstavitelná, tudíž není divu, že na tom dívka není úplně nejlépe. I tak ji rozhodně mohu popsat jako trpělivou, pečující a milující matku, která se snažila svému dítěti zajistit to nejlepší dětství, i když měla značně omezené možnosti. Trpělivě Jackovi vysvětlovala všechny maličkosti, které potřeboval vědět a hrála si s ním do pozdních večerních hodin. 

Jack byl zkrátka šťastné dítě. Svůj pobyt v Místnosti si neuvědomoval a jediné, co potřeboval, byla blízkost jeho maminky. Kreslené postavy v televizi pro něho představovaly reálné kamarády, nedělní odměna od starého Nicka největší radost na světě a jeho maminka celý svět. Jeho celý život byl poskládán do malé místnosti bez oken a nic jiného pro něho neexistovalo. Mezitím co si ostatní děti hrály na hřišti a chodily do školky, Jack lezl po nábytku a hrál si na horolezce nebo počítal kuličky v mléce, dokud nebyly všechny spočítané. Rozhodně mohu říci, že byl Jack zvídavé, netrpělivé, ale také statečné dítě.

Pomalu se dostávám k vlastním pocitům, které jsou poněkud zmatené. Pokud bych vynechala gramatické chyby, ze kterých jsem ke konci měla už husí kůži, tak vlastně nemám knize co vytknout. Věřím, že podobných knih je v knihkupectví nepřeberné množství, ale tahle má v sobě zkrátka něco, co vás přitáhne, ať už se vám to líbí nebo ne. Ma si mě získala svou klidnou povahou, Jack díky své dětské nevinnosti a otázkám. Bylo skvělé vidět svět z pohledu malého dítěte, které si prošlo takovým peklem. Samozřejmě, že bych v knize i pár chyb co se týče děje našla, ale kvůli spoilerům mohu říci jen to, že některé části nebyly podle mého úplně dotažené do konce.